Kauza Viola; Michal Nejtek o Vlakové opeře

Ohlasy, polemiky

Vážený pane doktore!

Jakožto potrefená husa si dovoluji reagovat na Vaši recenzi Vlakové opery. Nevadí mi negativní vyznění recenze, pouze se domnívám, že zasahuje úplně jiný cíl, než měla v úmyslu. Rád bych poopravil některá tvrzení, kterými dle mého názoru klamete posluchače a mystifikujete čtenáře:

1) Je zajisté dobře, že 43 let po premiéře Rileyho In C informujete obecenství o tom, co je to »minimalismus«. Jen bych si dovolil podotknout, že moje (a Brabencovo) dílo má se skutečným minimalismem společného tak pět procent hudby. »Minimalismus« jakožto styl či žánr je pro mne historickou záležitostí, spadající do období šedesátých až osmdesátých let minulého století. V rámci současné české skladatelské scény se dle mého názoru minimalismu nevěnuje nikdo (před dvaceti lety možná Miroslav Pudlák, velice zřídka Martin Smolka). Ne vše, co obsahuje repetované ostináto, je minimalismus. Véxations Erika Satieho nejsou minimalismem. Douce Dame Jolie Guillaume De Machauta není minimalismus. Jak bude po smrti Mejly Hlavsy též není minimalismem. Atd. atd. Pokud byste znal moje jiné skladby, pravděpodobně byste se dovtípil, že usiluji o »syntézu« nejrůznějších současných přístupů k hudební skladbě – ve Vlakové opeře se objevuje – pouze namátkou – variace na motiv Mejly Hlavsy z díla Obešel já polí pět (viz předchozí spolupráce Agonu a Plastic People, znáte kontinuitu?), rock, staropražská píseň, pochodová »dechovka« (opět odkaz na ideu Hlavsy a Brabence), konkrétní hudba, atonalita, aleatorika atd. Vše má za cíl sloužit celkovému »logu« díla, které – pravda – nevyznělo při premiéře ve Vysočanech a Meetfactory ideálně, nicméně další provedení (1. 12. v divadle Archa) již bylo celkovému záměru nepoměrně bližší.
2) Jak souvisí Vlaková opera s tím, že se u nás nehraje Schönberg, Berg, Webern a další jim podobní opravdu nechápu. Navíc neříkáte pravdu: možná, že to nevíte, ale nabídka soudobé hudby je »u nás« v současné chvíli široká tak, jako nikdy předtím: opět jen namátkou – koncertní cykly Orchestru Berg, MOENSu, sdružení Konvergence, Pražských premiér, Agonu atd. atd. Postwebernismus, konceptualismus, neoklasicismus, serialismus a vůbec vše, co může současná hudba posluchači nabídnout. Stačí si jen vybrat. Agon mimochodem – slovy Petra Kofroně – je už deset let ansámblem »na hraně« stylů, čímsi »podivně rockovým«. Pokud »toužíte« po »soudobé hudbě« a` la šedesátá léta, asi byste měl hledat jinde.
3) Jak jste přišel na to, že v minimalismu a »novém romantismu« se nestudují »obtížné partitury«? Jakožto hudebník Vám garantuji, že např. partitury Wolfganga Rihma nebo Michaela Gordona jsou po interpretační stránce jedněmi z nejtěžších skladeb vůbec.
4) Píšete naivní struktura hudby a potažmo i celku. Proč už ovšem neuvádíte konkrétní důkazy pro Vaše tvrzení? Proč se nepokoušíte více porozumět recenzovanému dílu a alespoň mu věnovat více času? Za časů Mahlera bylo zvykem uvádět v recenzích obecný rozbor díla, analýzu, která na základě konkrétních a odborných tvrzení vyslovovala nějaké závěry. Proč odsuzujete minimalismus (na což máte plné právo) v rámci recenze na dílo, které s ním má pramálo společného? Pláčete dobře, pane doktore, ale na špatném hrobě. »User friendly« moje »opera« (mimochodem pouze obecný titul) rozhodně není. Zeptejte se hudebníků nebo si ji poslechněte podruhé – obsahuje vedle repetitivních částí i plochy, které jsou posluchačsky i interpretačně velmi náročné. Ostatně – třeba takový Einstein On The Beach Philipa Glasse (jakožto základní dílo »minimalismu«) též příliš »user friendly« není – pět hodin stejné hudby vyžaduje posluchače aktivního, spolupracujícího, proměňujícího se spolu s hudbou. Nezlobte se, ale pojmu »user friendly« rozumím jako »podbízení se«. A tím je pro mě jakákoli hudba komerční, účelová, vykalkulovaná. Ale to už je na jinou diskusi.

S pozdravem MICHAL NEJTEK

Vím, pane Ermle,
že jste reinkarnovaný Sergej Machonin. Onen salonní bolševik a ideologický šaman i šikovatel, který prozřel, poučen až tanky sovětské okupace v r. 1968 – ten ale, když ťal, tak aspoň fundovaně a jazykem vzníceným. Vy však, pane Ermle, jste napsal do Divadelních novin o pražském divadle Viola lživě či zcela neinformovaně – a snad proto jazykem ukoptěným, nehodným Machoninova fámula. Nevím, proč vedení Violy uznamenalo přerušit práci dvojici Cibulková–Etzler na pořadu poezie Ivana Blatného – je to vnitřní, nekomentovatelná záležitost, anebo je, ale v zóně chýrů, drbů, bulváru. A to vše přece není hodno redaktora Divad. novin, pane Ermle. Musíte ctít, že šéf řídí divadlo svým svědomím a gustem. Vy ale nejenže jste tuto běžnou roztržku jedovatě komentoval, ale zaútočil na práci Violy lží z prstu cucanou – že se tady z tvrdých desek poezie deklamuje, že se tady vznáší nuda, že to tady má příchuť blazeovanosti a snobství… Opak je pravda, vy jste Violu nenavštívil, vaše serióznost má cenu hadru. I ozvaly se na váš perfidní článek ředitelka Violy dr. Viklická a redaktorka Lidových novin Jana Machalická a dokázaly, pane Ermle, vaše pomýlení. Viklická právem dotčeně, emocionálně i věcně, Machalická s přesnou analýzou vaší neznalosti, žvavosti a žurnalistického amatérství… Zdálo se býti srovnáno – pohled křivý, nepravdivý byl narovnán pravdivým, objektivním. Leč o pár čísel později v těchže Divad. novinách se vynořil »medius«, Ermla vzal v ochranu, dr. Viklickou zle potupil a ubohoučce zironizoval red. Machalickou. A to vše je z těchto důvodů špatné nad špatné: 1. Jaké právo mají umělečtí intelektuálové peskovat společnost za mravní chátrání a sesun etického řádu, když v té hromadě obecné nečistoty je přece ermlovat tak snadné?! 2. Neměl pravdu Erml, nemůže ji mít bohorovný a pravdyprázdný medius. 3. Medius vstupuje do diskuse neprávem, neboť všichni v ní jsou jmenováni, on je anonym. 4. Je-li medius někdo z redakce, pak je očekávatelná a argumentačně bezcenná jeho obhajoba Ermla. Je-li mediums red. Erml sám, pak je to malé, zbabělé a novinářsky chucpe.

MILOŠ HORANSKÝ 

Milý pane Horanský,
s výplody vaší vznícené horanštiny se nemíním potýkat. Vězte ale, že zákony reinkarnace (posmrtného převtělování) smí ve prospěch svého nástupce měnit jedině dalajlama a pak snad pár levitujících poetů. Přeji vám krásný, nadoblačný rok.

 Srdečně RICHARD ERML