Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl - Buranteatr Brno

kritika

Scény z manželského života

Brněnské nezávislé divadlo Buranteatr uvedlo hru Milana Uhdeho Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl. Už dlouho v Brně nevzniklo žádné (natož výrazné) generační divadlo, přestože umělecké akademie chrlí stále více absolventů. Nevím, zda je to jen otázka peněz, či jiných divadelních ideálů. „Burani“ se vlastně nenarodili v Brně. Základ souboru tvoří někdejší olomoucké divadlo Tramtárie, jehož ústřední trojici nezájem úředníků zahnal zpět do Brna. Ale ani tady nemají na růžích ustláno. Volné seskupení dvou desítek mladých lidí, jejichž divadelním evangeliem jsou klubové scény ze sladkých šedesátých, však i po necelých čtyřech letech existence produkuje nové kusy. Tíživou situaci souboru zesiluje fakt, že nemají střechu nad hlavou. Na jejich představení narazíte na nejrůznějších festivalech, příležitostných přehlídkách. Pohled na repertoár Buranteatru připomíná jakýsi čtenářský deník velkých titulů. Nehledejte tu mladou módu, spíš konzervativní dramaturgii. Divadlo volí tituly typu Tramvaj do stanice Touha, Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, Obraz Yasminy Rezy… Uhdeho hra Zvěstování má paradoxní historii. Vznikla v roce 1986, kdy neměla kvůli disidentským vroubkům autora pražádnou šanci na uvedení. Dočkala se ho o dva roky později v Zagrebu. Za inspiraci posloužily intimní životní osudy Karla Marxe. Komediální zápletka s nemanželským dítětem záletného manžela přejmenovaného na Karla Maxe zjevně dehonestovala ideologického velikána. Avšak hra, kterou dramatik považuje za svou nejzdařilejší a která měla v rodném autorově městě premiéru s dvacetiletým odstupem, není nijak politická. I když je protagonistou vědec a revolucionář mezi třicítkou a čtyřicítkou, nejde v komedii o ideje a revoluci. Selhávající slaboch lavíruje mezi ráznou manželkou a mladou služkou, jejíž outěžek hodí na krk kamarádu Bedřichovi. Mladí divadelníci – nemasírovaní stovkami zbytečných hodin marxismu-leninismu – v Uhdeho scénáři uviděli to nejpodstatnější: komorní a bizarní rodinnou komedii, jejíž grotesknost prýští z příběhu samotného. Inscenace režiséra Jiřího Hájka není nijak obrazoborecká či převratná. Celkem pietně se drží textu i scénických poznámek. Chybí snad jen autorem požadovaný velký bílý nočník a slavná Osudová. Předepsané hrubé bílé noční košile tvůrci proměnili v současná hravě pastelová pyžámka. Manželé Maxovi oděni v bledě modrých bavlněných košilích, křehká Leni pochopitelně v růžové. Jednoduchá kamenná strohost sklepní scény CED konvenuje s dramatikovými požadavky na chudou oprýskanou domácnost, které neustále hrozí exekuce. Pár matrací přímo na zemi jako manželská postel, nepovlečená peřina, stohy knih a otřískaná židle. Jednoduchý paraván a závěsný koberec ústrojně člení prostor, z ložnice Karel Max rád utíká do komůrky Leni a posléze i do své pracovny. Věrolomný Karel Max je v podání Michala Isteníka směšný váhavec. Touží po mladém masu a zároveň je strašpytel, který má vítr ze své rázné ženy. Sandra Riedlová tvoří s Isteníkem sehraný a groteskní manželský pár. Panovačnost i ubíjející šmírování vydávané za starostlivost nemá plakátově strnulé rozměry. Zaujmou i subtilní Barbora Jelenová jako Leni a ukoktaný Petr Tlustý v roli Bedřicha. Kdysi zapovězený text by dnes možná na „kamenné“ scéně vyzněl křečovitě. Tento typ produkce mu ovšem sluší.

LUBOŠ MAREČEK

Buranteatr Brno – Milan Uhde: Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl. Režie Jiří Hájek, dramaturgie Michal Zetel, výprava Eva Mesarč Jasičová, hudba Radek Švec. Premiéra 21. dubna 2007.