Vyhledávání 





Nejlepší inscenace roku 2006

Anketa

Nejlepší inscenace roku 2006


Již počtrnácté vyhlásila redakce Divadelních novin výroční anketu svých přispěvatelů, publicistů, teatrologů, kritiků, divadlu a Divadelním novinám blízkých osobností. Podmínkami bylo, aby oslovený uvedl pokud možno jednu českou inscenaci, jež ho loňský rok výrazným způsobem – v pozitivním smyslu – upoutala. Zhodnocení ankety čtěte na str. 14.


JOSEF BALVÍN: T. Bernhard: Světanápravce, r. D. D. Pařízek, Divadlo Komedie Praha.

ALEXANDRA BERKOVÁ: D. Besse: Ředitelé, r. M. Záchenská, Divadlo Na zábradlí Praha. Hi-tech text i inscenace.

MARIE BOKOVÁ: W. Schwab: Prezidentky, r. Monika Strzepka, Těšínské divadlo – Polská scéna Český Těšín.

JANA BOHUTÍNSKÁ: W. Shakespeare: Richard III., r. Michal Dočekal, Národní divadlo Praha. Aktuální klasika, precizní a příjemně hravá režie, která se nespoléhá jen na lákadlo Richarda Krajča (kterému však role Richarda opravdu sedí).

JIŘÍ BOROVIČKA: J. Hatcher: Picasso, r. J. Svoboda, Divadlo Ungelt Praha. Hlavně kvůli strhujícím hereckým výkonům Vilmy Cibulkové a Milana Kňažka.

JAN CÍSAŘ: W. Shakespeare: Hamlet, r. M. Krobot, Dejvické divadlo Praha. Jakkoliv v této inscenaci proměna dramatického řádu Shakespearova textu (scénář/dramaturgie K. F. Tománek) vzbuzuje ve mně lítost i pochybnosti, nemohu nepřiznat, že otázka jak žít, když svět je už mrtvý je také otázka hodná Hamleta – a navíc herectvím položená s neúprosnou scénickou naléhavostí.

KATEŘINA ČEJKOVÁ: A. Dumas st., T. Dvořák, I. Nesveda, P. Vašíček, B. Luňáková: Tři mušketýři, r.: T. Dvořák, Divadlo Alfa Plzeň. Pro oživení tradice iluzivního maňáskového divadla, zpracované ovšem netradičně, a pro výkon Blanky Josephové- Luňákové v roli královny Anny.

ZBYNĚK ČERNÍK: Tři mušketýři, r. T. Dvořák, Divadlo Alfa Plzeň. Je to sice »jen« loutkové představení, ale nemá chybu.

JINDŘICH ČERNÝ: W. Shakespeare: Hamlet, r. M. Krobot, Dejvické divadlo Praha. ONDŘEJ ČERNÝ: W. A. Mozart: La Clemenza di Tito, dir. Alessandro De Marchi, r. Ursel a Karl-Ernst Herrmannovi, Národní divadlo Praha (Stavovské divadlo).

HONZA DĚDEK: W. Shakespeare: Hamlet, r. M. Krobot, Dejvické divadlo Praha.

JAN DEHNER: W. A. Mozart: La Clemenza di Tito, dir. Alessandro De Marchi, r. Ursel a Karl-Ernst Herrmannovi, Národní divadlo Praha. Mimořádná úroveň nastudování, na něž lze uplatnit evropská měřítka, se promítla i do výborných výkonů českých interpretů.

LUCIE DERCSÉNYIOVÁ: Z. Lapčíková, H. Litterová: Balady, r. a chor. H. Litterová, Národní divadlo Brno.

MILOŠ DOLEŽAL: Obnovená premiéra v pražském Divadle Na Prádle: Shpil zhe mir a lidele in yidish (klezmerská hudba a jidiš lidová poezie) v režii Heleny Glancové. V kontextu českého divadla vzácná práce se slovem a jeho vnitřním světem, rytmem a strukturou. Představení, které slovo nedevalvuje, ale naplňuje a zabydluje.

MARKÉTA DOLNÍČKOVÁ: Tři životy – Benefice Vlasty Chramostové, r. I. Rajmont, Národní divadlo Praha (Kolowrat). Obdivuji sebereflexi Vlasty Chramostové, která je bez patosu a lítostivosti, ovšem prodchnutá dávkou humoru; a také otevřenost, se kterou mluví o svých »budovatelských« začátcích, které nezasouvá do šuplíku zapomnění, ale zcela integruje.

VĚRA DRÁPELOVÁ: W. A. Mozart: La Clemenza di Tito, r. KarlErnst a Ursel Herrmannovi, Národní divadlo Praha. Lidské vášně jako pod mikroskopem v oslnivé laboratoři manželů Herrmannových. Takhle by měla vypadat běžná úroveň první operní scény.

JAN DVOŘÁK: J. Adámek: Tiká, tiká politika, r. J. Adámek, Divadlo Alfred ve dvoře / MOTUS Praha. Řádem, stylem i vynalézavostí silný impuls současnému českému divadlu, přínos k naší tradici vokální performance od Voicebandu E. F. Buriana k R. S. Vpřed Lumíra Tučka.

VĚRA ELIÁŠKOVÁ: Ráj srdce labyrint světa, r. SKUTR, Divadlo Archa Praha. Ojedinělý projekt, který vznikl formou work- shopů v Praze, Bratislavě a Wroclawi, z nichž dokázala režisérská dvojice Kukučka-Trpišovský vytvořit kompaktní inscenaci plnou spontánních, autentických nápadů.

RICHARD ERML: Tři životy – Benefice Vlasty Chramostové, r. I. Rajmont, Národní divadlo Praha (Kolowrat).

JAROSLAV ETLÍK: Po jistém váhání dávám svůj hlas dejvické dramatizaci Goethovy prózy Spříznění volbou v režii J. A. Pitínského. Tam se sešlo všechno, co má skutečně velké divadelní před- stavení mít. Přesně zvolená stylizace divadelního obrazu, a to jak výtvarně, tak herecky, která se navíc, neboť je pojata jako vrstva tématu, postupně rozpadá a mizí. A k tomu všemu ještě znamenité herecké výkony.

ALENA EXNAROVÁ: A. Du- mas st., T. Dvořák, I. Nesveda, P. Vašíček, B. Luňáková: Tři mušketýři, r. T. Dvořák, Divadlo Alfa Plzeň. Pro zábavnost, úspornost, zkratku a maximální využití prvků klasické »rakvičkárny« při zachování kontinuity a srozumitelnosti příběhu.

PETR FEYFAR: Aischylos: Oresteia, r. T. Zielinski (1. a 3. díl) a T. Svoboda (2. díl), Divadlo Rokoko Praha. V Česku neobvyklý přístup ke klasice a v českých poměrech nezvyklá, a proto odvážná forma politického divadla.

PATRICK FRIDRICHOVSKÝ: Nedá se hovořit asi čistě o »inscenaci«, ale jednoznačně zajímavou podívanou byl v roce 2006 pro- ject WINGS. Parta stepařů ze skupiny WINGS, která hostovala celý rok v pražském Divadle Bez zábradlí, se snaží dělat moderní taneční divadlo pro širší publikum. Přitom ale rozhodně nejde pod laťku kvality a jejich představení bylo pro mne radostí z nové podoby stepu spojeného s moderní hudbou.

DANA HÁBOVÁ: F. Šrámek: Zvony, r. J. A. Pitínský, Národní divadlo Praha. A taneční představení Don Quijote z Hakušu, které vytvořili a v Divadle Archa v Praze v prosinci uvedli Japonec Yasunari Tamai a Vladimír Javorský. Kdyby Zvony viděl Lars von Trier, autor filmu Dogville, jistě by tento svůj snímek Pitínskému věnoval…

ADAM HALAŠ: Hrdinové Ivy Klestilové v režii SKUTRu, inscenovaní na scéně Jakuba Kopeckého v Boudě Národního divadla Praha.

HELENA HAVLÍKOVÁ: Stavovské divadlo se v roce Mozartova výročí konečně vrátilo do evropského kontextu uvedením jeho oprey La Clemenza di Tito která se díky celému týmu otevřela do dramatičnosti a naléhavosti, jakkoli při vrcholné profesionalitě vedla rezignace na ukotvenost tohoto díla v autorovi či okolnostech vzniku k nečasové modelové univerzalitě. Na inscenaci Candida (L. Bernstein: Candide, r. M. a Š. Cabanové, Státní opera Praha) si cením dramaturgické odvahy a zážitku autentické síly společného »tahu na cíl«, jehož výsledkem je nebývale kompaktní tvar inscenace, která se navíc vtipně a zdařile vyrovnala s Bernsteinovým dílem procházejícím napříč žánry.

JOSEF HERMAN: W. A. Mozart: La Clemenza di Tito, r. Ursel a Karl-Ernst Herrmannovi, Národní divadlo Praha. U nás zjevení, v evropských parametrech špičková inscenace – doufejme, že navázala přetrženou kontinuitu operních inscenací pražského Národního divadla od Wilsonova Osudu či Pountneyho Čertovy stěny či Radokovy Lady Macbeth Mcenského újezdu.

EVA HERRMANNOVÁ: Za nejzajímavější, nejpozoruhodnější, nejkvalitnější, nejvýraznější, prostě absolutně nejlepší inscenaci v roce 2006 považuji Mozartovu operu La Clemenza di Tito ve Stavovském divadle.

MILOŠ HORANSKÝ: T. Bernhard: Světanápravce, r. D. D. Pařízek, Divadlo Komedie Praha. Pařízkovu práci – již jeho třetí Bernhard v Praze! – jako vždy charakterizuje rovnováha imaginace a intelektu. Divadlo Komedie divadlem roku? Ne - divadlem posledních pěti let! Kde najdete tolik dramaturgických a inscenačních vrtů, důslednosti a viditelného programu?

ZDENĚK HOŘÍNEK: T. Pratchett: Maškaráda, r. H. Burešová, Divadlo v Dlouhé Praha. Mám ještě tři další, víceméně rovnocenné tipy, ale dávám v současném společenském zmatku přednost bláznivině, jež ctí řád a styl.

SAŠA HRBOTICKÝ: W. Shakespeare: Hamlet, r. M. Krobot, Dejvické divadlo Praha. Pozoruhodná interpretace Hamleta je objevná z hlediska psychologie postav i výtvarné aktualizace, navíc je zcela samozřejmě opřená o precizní herecké výkony.

RADMILA HRDINOVÁ: Projekt Perzekuce.cz iniciovaný Miroslavem Bambuškem v industriálním prostoru La Fabrika v Praze-Holešovicích. Za dramaturgickou odvahu, nepovrchní přístup k tématu a obrazivé nakládání s výrazovými prostředky, zejména s prostorem bývalé tovární haly, a v neposlední řadě za řadu výborných hereckých výkonů.

VLADIMÍR HULEC: Scénický »bestiář podle Dostojevského« Svlékání z kůže, r. V. Morávek, Divadlo Husa na provázku Brno. Jediný inscenační projekt činoherního divadla u nás, který je srovnatelný s vrcholnými produkcemi současné divadelní Evropy. Spolu s ním upozorňuji ještě na voicebandové představení Tiká, tiká politika režiséra Jiřího Adámka a čtyř přesně »tikajících« herců premiérovaný v rámci festivalu 4+4+4 dny v pohybu a uváděný v Divadle Alfred ve dvoře v Praze. Obsahová i formální úro- veň opět v mnohém převyšující české vody, tentokrát v oborech soudobého hudebního a alternativ- ního divadla.

PETR CHRISTOV: I když premiéra byla na konci roku 2005, mělo by to být v rámci možností v pořádku: Jiří Havelka a kolektiv: Drama v kostce, r. Jiří Havelka, Studio Ypsilon (Malá scéna). Inscenace je nádhernou ukázkou esence divadla, hravé divadelnosti a důkazem, že teorie dramatu a divadla se dá ukázat i v praxi.

OLGA JANÁČKOVÁ: W. A. Mozart: La Clemenza di Tito, r. Ursel a Karl-Ernst Herrmannovi, Národní divadlo Praha. Dokonalá týmová spolupráce, inscenace vynikající po všech stránkách.

ZUZANA JINDROVÁ: Scénický projekt Vladimíra Morávka na téma Dostojevský Svlékání z kůže, Divadlo Husa na provázku Brno.

LENKA JUNGMANNOVÁ: Inscenace Dostojevského Bratrů Karamazových – Vzkříšení (Karamazovci reloaded) v Divadle Husa na provázku Brno, r. V. Morávek. Sugestivním spojením »starého« a »nového« vypovídá inscenace nejen aktuálně o naší zcizené, medializované současnosti, ale konečně i o uměleckém směřování Husy na provázku.

VLADIMÍR JUST: Z. Plachý, J. Šimáček: Všechny Shakespearovy ženy, r. Z. Plachý, Divadlo Husa na provázku Brno. Skromná komorní inscenace s vynikajícím základním autorským nápadem, jedinečným scénografickým provedením i skvělými hereckými výkony. Jmenuji ji ovšem jen jako pars pro toto - jako určité vyvrcholení dnes patrně našeho nejprogresivnějšího uměleckého jevištního uskupení Střežený Parnass, jež pravidelně do běla rozžhavuje zkamenělé mentální byrokraty a strážce bačkorovitosti naší deníkové kritiky.

JAN KERBR: Největší radost, jejíž součástí bylo i překvapení, mi letos udělala dejvická inscenace Hamleta v režii Miroslava Krobota.

ALEŠ KNAPP: F. Dürrenmatt: Anděl přichází do Babylónu, r. T. Pomoriški, 4. ročník KALD DAMU, Divadlo Disk, Praha. Dramatur gicky skvělý počin, neboť je to jedna z mála her uvedených v uplynulé sezoně v Čechách, ve které je zesměšňována náboženská víra a víra vůbec.

ALEX KOENIGSMARK: Inscenace baletu Státní opery Sen noci svatojanské Felixe Mendelssohna Bartholdyho v režii a choreografii Libora Vaculíka – pro humor, styl a profesionalitu.

JAN KOLÁŘ: W. Shakespeare: Hamlet, r. M. Krobot, Dejvické divadlo Praha.

KATEŘINA KOLÁŘOVÁ: Tři mušketýři, r. T. Dvořák, Divadlo Alfa Plzeň.

RADIM KOPÁČ: D. Jařab: Žižkov, r. D. Jařab, Divadlo Komedie Praha. Přesně odpozorovaný, zdat- ně ironizující, osobitě zahraný a komorně podaný »spektákl« z dnešních žižkovských ulic a domů.

KAREL KRÁL: F. M. Dostojevský, P. Scherhaufer, J. A. Pitínský: Vzkříšení (Karamazovci reloaded), r. V. Morávek, Divadlo Husa na provázku Brno.

VIKTOR KRONBAUER: F. Šrámek: Zvony, r. J. A. Pitínský, Národní divadlo Praha. Pro výtvarnost.

JIŘÍ P. KŘÍŽ: Projekt Vladimíra Morávka Svlékání z kůže v brněnské Huse na provázku srovnatelný snad jenom se Schlachten!/Do krve! Jedenáctihodinová inscenace není jen zřetězením dramatizací největších Dostojevského románů, ale je impozantní scénickou koláží, v níž se ve »století kobry« jednotlivé části prostupují a umocňují. Jako hadí pohled fascinují účastníky magickým splynutím prostoru a času – až k dotekům se smrtí a věčností.

JANA PATEROVÁ: W. Shakespeare: Hamlet, r. M. Krobot, Dejvické divadlo Praha.

KAMILA PATKOVÁ: Tři mušketýři, r. T. Dvořák, Divadlo Alfa Plzeň. A Lenka Lagronová: Etty Hilesum, r. J. Nebeský, Divadlo Na zábradlí Praha.

ZDENKO PAVELKA: A. Jarry, J. Havelka a kol.: Nadsamec Jarry, r. J. Havelka, Studio Ypsilon Praha. Havelka rovnocenně spojuje imaginaci a řád: posbíral všechno, co se dalo, protřepal, zakvedlal a pak uspořádal do soudržného, chytrého, přesvědčivého a zábavného tvaru.

PETR PAVLOVSKÝ: Tři mušketýři, r.: T. Dvořák, Divadlo Alfa Plzeň. Maňásková groteska nejširšího diváckého záběru, od dětí po starce, od negramotů pro supervzdělance. Každý si tam může najít legrace co hrdlo ráčí. Přitom špičkový kumšt bez stínu podbízivosti.

IVA PEŘINOVÁ: Trochu se bojím, že budu podezírána z loutkářské podjatosti, ale letos mě asi opravdu nejvíc potěšila inscenace plzeňského Divadla Alfa Tři mušketýři.

MARTIN PORUBJAK: Tři mušketýři, r. T. Dvořák, Divadlo Alfa Plzeň. Dokonalá profesionalita, skvělý humor, nevídaná radost z hry.

BRONISLAV PRAŽAN: N. LaBute: Bash, r. N. Deáková, koprodukce Pražského komorního divadla a Činoherního studia Ústí nad Labem. Inscenace, která s minimem výrazových prostředků dosahuje katarze antické tragedie, neboť odkrývá vražednou zpupnost současných »obyčejných lidí«, kteří sebe sama považují za střed všehomíra.

JOSEF PTÁČEK: Svůj hlas dávám inscenaci Farmy v jeskyni Čekárna uvedené v prostoru nádraží Jižní předměstí na festivalu Divadlo v Plzni. Pro schopnost estetizovat bezvýchodnost.

KATEŘINA RATHOUSKÁ: J. Vrchlický, Z. Fibich: Smrt Hippodamie, r. J. A. Pitínský, dir. R. Válek, Městské divadlo Zlín. Komentář: Jednoduše vynikající!

JIŘÍ BILBO REIDINGER: Z českého údolí mě nejvíc zasáhlo Topolovo Sbohem Sokrate v Klicperově divadle Hradec Králové režii A. Kroba. Básnivý Topolův text se mi spojil s Bergmanovskými Lesními jahodami a až mě dojalo to vzájemné mísení se…

JAN ROUBAL: W. Gombrowicz: Svatba, r. J. Klimsza, Komorní scéna Aréna Ostrava. Klobouk dolů před tak vědoucím dramaturgicko režijním uchopením i hereckým provedením vrstevnatého a svérazně filozofujícího textu.

TOMÁŠ SEIDL: Franco D‘Alessandro: Římské noci, r. A. Gregory, Divadlo v Řeznické Praha. Meditativně sebeobnažující dialogy mezi americkým dramatikem Tennessee Williamsem a italskou herečkou Annou Magnani ve výtečném podání Oldřicha Víznera a Simony Stašové.

OTA SLÁDEK: L. Bernstein: Candide, r. Š. a M. Cabanové, Státní opera Praha. Odvážná a velkorysá režie bří Cabanů, snad zatím nejlepší Jiří Korn (v roli Panglose). Všechny inscenační složky vytvářejí báječný divadelní koktejl.

MARCEL SLADKOWSKI: M. Bulgakov: Mistr a Markétka, r. D. Gombár, Městské divadlo Zlín. Kongeniální adaptace velkého románu a pronikavá režijní koncepce přesně a umělecky výsostně promlouvají k bolestem soudobého světa – ztrátě víry a nesamozřejmosti svobody.

JITKA SLOUPOVÁ: V. Dočolomanský a kol.: Čekárna, r. V. Dočolomanský, Farma v jeskyni. VLASTA SMOLÁKOVÁ: Loutkoví Tři mušketýři v provedení Divadla Alfa Plzeň – nejživější z inscenace sezony: zvláště pak ta Kobyla!

JANA SOPROVÁ: W. Shakespeare: Richard III., r. M. Dočekal, Národní divadlo Praha. Richard Krajčo rozkrývá ve své postavě podstatu toho, proč jsou záporné postavy pro ostatní tak fascinující, a ukazuje, jak pokřivení duše postupně mrzačí i tělo.

MICHAEL SOUKUP: Verdiho Sicilské nešpory ve Státní opeře Praha, a to především za objevný dramaturgický počin, vynikající hudební nastudování H. Griffitse, vkusnou a solidní režii Karla Kříže, jež přesahuje současnou postmoderně konfuzní inscenaci vídeňské Státní opery, i pozoruhodné pěvecké výkony v mimořádně exponovaných úlohách. A Zvony Fráni Šrámka v pražském Národním divadle.

EVA STEHLÍKOVÁ: V. Dočolomanský: Čekárna, r. V. Dočolomanský, Farma v jeskyni. Pro snahu postavit se proti naší lhostejnosti, pro odvahu brát na sebe zodpovědnost, pro dokonalou profesionalitu.

MILAN STROTZER: P. Macháček: Marmeláda, r. P. Macháček, Divadlo Kámen Praha. Za původní originální tvorbu s výsostně aktuálním obsahem a zajímavou formální stránkou.

LENKA SUCHÁ: L. Norén: Démoni, r. A. Hübner-Ochodlo, Národní divadlo v Brně (v Redutě). Skvělá psychologická sonda do mezilidských vztahů, kde zdánlivě banální a všední dialogy postupně narůstají do nezvladatelné agrese.

JAROSLAVA SUCHOMELOVÁ: J. Vrchlický, Z. Fibich: Smrt Hippodamie, r. J. A. Pitínský, dir. R. Válek, Městské divadlo Zlín.

LENKA ŠALDOVÁ: Jednoznačně Mozartova La Clemenza di Tito v pražském Národním divadle. Lekce z moderního operního divadla: absolutní profesionalitou počínaje a současným, emotivním sdělením konče.

ALICE ŠIMONOVÁ: I. Klestilová: Má vlast, r. T. Zielinski, T. Svoboda, Divadlo Rokoko Praha. I kdyby jen pro ten ohlas na české politické scéně a (ne)herectví literárního vědce Iva Šmoldase. A jako hořké připomenutí, že jsme mohli (kdyby páni dovolili) mít v Rokoku scénu s názorem.

JAKUB ŠOFAR: P. Zelenka: Teremin, r. P. Zelenka, Dejvické divadlo Praha. Všeho je v inscenaci vrchovatě. Povinně by na ni měli chodit učitelé dějepisu a politologové.

ALEX ŠVAMBERK: Taneční představení No Fear To Die dua Evy Černé a Karla Vaňka. Inscenace měla napětí, ukazovala bezmocnost před strachem a byla uvozena i ohromujícím vtipem, kdy oba na začátku řekli, že choreografii tak krátili, až zní nezbylo nic, a odešli. Ještě dokonalejší mystifikaci přineslo představení Piotr and The Stars Of Tut souboru Déjŕ Donné v Divadle Archa, kde z avizovaných 40 tutských tanečníků se na scéně neobjevil ani jeden.

MARTIN ŠVEJDA: W. Shakespeare: Hamlet, r. M. Krobot, Dejvické divadlo Praha.

ZDENĚK A. TICHÝ: Tři mušketýři, r. T. Dvořák, Divadlo Alfa Plzeň. Inscenace nabitá originálními, perfektně vystavěnými gagy a hýřící scénografickými nápady. Divadelní událost roku, která přesahuje horizont loutkového divadla.

MILAN UHDE: Jako venkovan mám i tentokrát menšinový tip: K. H. Mácha: Máj, režie a úprava textu F. Derfler, Divadlo U stolu Brno.

MILOŠ URBAN: N. LaBute: Bash, r. N. Deáková, koprodukce Pražského komorního divadla a Činoherního studia Ústí nad Labem. Mistrně podané vyprávěnky o zabíjení mi pocuchaly nervy jako málo co a právě tohle od divadla žádám: aby se mnou pořádně hnulo.

ROMAN VAŠEK: Zuzana Lapčíková, Hana Litterová: Balady, r. a choreografie Hana Litterová, Národní divadlo Brno. Příběh silný ve své prostotě, hutná choreografie stále zajímavější Hany Litterové, nezaměnitelné pojetí moravských lidovek Zuzanou Lapčíkovou.

VLADIMÍR VAŠUT: Z. Lapčíková, H. Litterová: Balady, r. a choreografie H. Litterová, Národní divadlo Brno

.

PETR VEBER: B. Smetana: Prodaná nevěsta, r. O. Havelka, Národní divadlo v Brně. Režisér Ondřej Havelka vymyslel milé a přirozené retro.

JAN VEDRAL: I. Klestilová: Má vlast, r. T. Zielinski, T. Svoboda, Divadlo Rokoko Praha. Inscenace Tomášů Svobody a Zielinského v nyní již marmeládou laskavého humoru zničeném Rokoku. Její hodnotu vidím v tom, jak – v kontextu celého repertoáru dnes již rozehnaného souboru – přispěla ke změně paradigmatu vztahu umělec-bavič a divák, případně umělec-sebepředváděč a divák v paradigma umělec-provokatér a divák, prahnoucí po tom, aby s ním někdo sdílel jeho pocity, naděje, zklamání.

JAN VODŇANSKÝ: A. Guha a kol: Dentální rapsodie aneb Stomatologická revue, r. A. Guha, soubor Ztracená existence Praha. Inscenace překypuje originálními nápady, pozoruhodnými výkony i radostí z teamové tvorby.

JIŘÍ VORÁČ: Nemám letos jedinečný tip, a tak se neubráním krajním: J. Vrchlický, Z. Fibich: Smrt Hippodamie – velkolepý melodram v magické režii J. A. Pitínského v Městském divadle Zlín. A oproti tomu jakoby jen drobná kratochvíle: Tajbele a její démon podle I. B. Singera a A. Přidala v Divadle U stolu Brno v režii A. Přidala s úchvatnou Kateřinou Holánovou v titulní roli.

VLADIMÍR ZAJÍC: J. N. Nestroy, V. Peška: Lumpacivagabundus aneb Rozverný trojlístek, úprava a r. V. Peška, Divadlo Radost Brno. Inscenace je vedena v nejživotnějším duchu lidového divadla.

VÍT ZÁVODSKÝ: Monumentální společný projekt Městského divadla Zlín a tamní Filharmonie Bohuslava Martinů – závěrečný díl trilogie Z. Fibicha a J. Vrchlického Smrt Hippodamie v režii J. A. Pitínského.

MARIE ZDEŇKOVÁ: R. Goetz, M. Heidegger, dokumentace o brněnském pochodu 30. 5. 1945: Útěcha polní cesty, r. M. Bambušek, La Fabrika – Perzekuce.cz. Katarze – očištění skrze hrůzu a soucit.

IVAN ŽÁČEK: W. A. Mozart: La Clemenza di Tito, r. Ursel a Karl-Ernst Hermanovi, ND Praha. Za výtvarnou strohost a čistotu.

TOMÁŠ ŽIŽKA: Projekt Dům realizovaný týmem kolem Pavla Štorka v rámci festivalu 4+4+4 dny v pohybu v bývalém stoma- tologickém středisku pro Prahu 1 v Jungmannově ulici. Dům jako prostor pro setkávání a uskutečňo- vání všedních i výjimečných událostí.

vloženo: 9.1.2007
(cached, 25.6.2017 7:20:21)


Rubrika: Anketa DN
Formát pro tiskFormát pro tisk

Počet zobrazení článku:4495



Nový komentářNový komentář
Zatím žádné komentáře


Divadelní noviny, Celetná 17, 110 00 Praha 1, ČR, divadelni.noviny@divadlo.cz
Mapa webu, stránky Divadelních novin navštívilo již lidí