Vášeň k profesi musí pěvci vydržet až do důchodu, říká Pecková

Pěvec, který se chce tomuto povolání věnovat celý život, musí podle mezzosopranistky Dagmar Peckové ke své profesi cítit vášeň a neutuchající lásku. Jen talent nestačí, vášeň musí trvat až do důchodu, řekla v rozhovoru ČTK Pecková. Letos je tomu 30 let, kdy mezinárodně uznávaná pěvkyně zahájila kariéru. V pondělí 4. dubna oslaví 50. narozeniny, toho dne také vystoupí v Chrudimi na prvním z řady galakoncertů po České republice. V programu s podtitulem Jak život šel přednese svou oblíbenou písňovou tvorbu i operní árie.

"Celý průřez mou kariérou, poznávání děl Mahlera a německého pozdního romantismu, na to jsem patřičně hrdá. Myslím, že jsem jedna z prvních, která to na koncertní pódia uvedla," řekla pěvkyně, která již několik let žije v malé vesničce Heuweiler nedaleko Freiburgu.

Pecková, která patří k nejlepším interpretkám hudby počátku 20. století, podle svých slov dosáhla něčeho, o čem v mládí ani nesnila. "Upřímně řečeno, kdo v Medlešicích u Chrudimi (její rodné vsi) znal Strausse a Wagnera? Já si myslím, že sny se ovlivňují zásadně tím, o čem máte, nebo nemáte páru. Když jsem šla tenkrát na konzervatoř, říkala jsem si, když to vyjde do lepšího sboru, budu šťastná. Já jsem vlastně nevěděla, do čeho lezu," podotkla s úsměvem.

Kromě německé tvorby zpívá často díla Janáčkova, Mozartova, Ebenova i Martinů. Nejraději má charakterní role, které vystihují běžný život, k nejoblíbenějším patří Elvíra z Mozartova Dona Giovanniho. V budoucnu by si ráda zazpívala Klytaimnestru ve Straussově Elektře, kterou považuje za jednu z nejúžasnějších rolí mezzosopránového repertoáru, Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni a zopakovala by si mimo jiné i Kabanichu v Kátě Kabanové.

V zahraničí již hostovala na mnoha významných festivalech, ve slavných koncertních síních i v operních domech, vystupovala například v Paříži, Hamburku, San Franciscu a v londýnské Covent Garden. Ze všech jejích operních rolí je zřejmě nejznámější Bizetova Carmen, za niž v pražském Národním divadle získala v roce 1999 cenu Thálie.

Pecková však tvrdí, že Carmen není její srdeční záležitostí. "Carmen není hudba, ve které bych se našla. Byla to zkušenost, ale nemusím to mít. Miluji Strausse s jeho Salome a Elektrou," poznamenala pěvkyně, která byla vždy nepřehlédnutelná i díky nápadným účesům z krátkých vlasů.

Pěvecká profese podle ní není jednoduchá, ona sama si nedopřála odpočinek ani po dvou porodech. Po každém představení se prý vracela na den dva domů a byla neustále v pohybu.

"Kolikrát jsem plivala na jevišti krev a kolegové mi říkali: 'Dášo neblbni, to dopadne špatně'. Někde se to muselo projevit a možná se to odrazilo na Rusalce," připustila pěvkyně, která v Národním divdle ztvárnila některými kritiky negativně hodnocenou dvojroli Cizí kněžny a Ježibaby. Vzala si prý z toho ponaučení. "Chce si to jen ujasnit určité technické prvky v hlase, ale jde také o duši, na níž se vše odráží. Člověk se nesmí stydět vzít si občas poradenskou hodinu," řekla.

Děti vnímá jako velký dar a svého rozhodnutí pro mateřství rozhodně nelituje. Neusiluje však o to, aby pokračovaly v její hudební kariéře. Čtrnáctiletý syn Theodor by se prý rád věnoval kriminalistice a desetiletá dcera Dorothea bude studovat na jazykovém gymnáziu. Když je s nimi, ráda zapomíná na práci. Na relaxaci a volno pro sebe jí sice nezbývá mnoho času, když si ale v nabitém diáři najde volnou chvilku, zamíří na masáž nebo do sauny.

Zdroj: Šárka Mrázová, vit
vloženo: 31.3.2011
(cached, 19.9.2017 20:50:09)
Autor: ČTK
 
Rubrika: Zprávy
 
Počet zobrazení článku: 1711

 
Související články

Formát pro tisk Formát pro tisk Zaslat emailem Zaslat emailem Nový komentář Nový komentář
 
Zatím žádné komentáře
 
Copyright © Divadelní ústav, REBEX ČR s.r.o. a ČTK
Použit redakční systém Nemesis, Copyright © Altair Software Production, 1999-2000
 

 
Další projekty



Partneři

Developed by REBEX