Informační servis Divadelní ústavu - listopad 2009

Vážení čtenáři,   
dostává se vám do rukou další číslo Informačního servisu Divadelního ústavu (jedné části organizace Institut umění – Divadelní ústav) roku 2009. Nyní máte možnost volby, zda si stáhnete text celého čísla ve formátu Word – RTF, PDF nebo ZIP, či jen některé jeho části – přehled festivalů v listopadu a prosinci (RTF, PDF) nebo premiéry divadel (RTF, PDF). Tímto způsobem se vyhneme zahlcení vaší e-mailové schránky objemnou přílohou.

Tištěná podoba Informačního servisu je k dispozici v knihovně Institutu umění - Divadelního ústavu. Starší čísla jsou ke stažení na adrese www.divadlo.cz/infoservis.

Pokud máte zájem dostávat měsíčně rovnou celý text v jediném souboru (cca 1 MB), pošlete žádost na adresu redakce@divadlo.cz. Na tuto adresu se, prosím, obracejte i s dotazy, připomínkami a náměty, týkajícími se obsahu i technických záležitostí.

Informační servis je rozesílán zdarma na adresy uživatelů registrovaných na serveru www.divadlo.cz. Kromě Informačního servisu je na tyto adresy vždy v sobotu rozesílán také týdenní přehled nových článků na serveru www.divadlo.cz. Přihlásit či odhlásit k odběru těchto služeb se můžete zde.


Obsah:
1.    Zprávy Divadelního ústavu
2.    Premiéry divadel – přehled premiér je z databáze Institutu umění – Divadelního ústavu a byl
    zpracován na základě informací od jednotlivých divadel
3.    Programy festivalů v listopadu a prosinci

 

Zprávy Divadelního ústavu


Financování a hodnocení divadel v České republice


Institut umění-Divadelní ústav uspořádal 15. října 2009 v Divadle v Celetné seminář, jehož hlavním cílem bylo poskytnout zástupcům divadel, městské samosprávy a odborné kulturní veřejnosti aktuální informace a prostor k diskusi na téma financování a evaluace divadel. Seminář se konal v rámci oslav 50. výročí založení Divadelního ústavu a byl součástí víceletého výzkumného projektu, podporovaného ministerstvem kultury, s názvem Studie stavu, struktury, podmínek a financování umění v ČR.

František Zborník, ředitel Odboru umění a knihoven MK ČR vystoupil s příspěvkem Státní podpora umění v oblasti divadla, ve kterém se především věnoval Programu kulturních aktivit a Programu pro podporu stálých profesionálních divadel. Podstatnou informací v rámci diskuse bylo konstatování, že objem obou dotačních programů v roce 2010 bude přibližně o 5% nižší než v letošním roce. Nový model Grantového systému hl. m. Prahy, jeho principů a kritérií v systému víceleté podpory subjektů a grantů pro jednotlivé projekty představili členové Poradního sboru primátora hl. m. Prahy Vladimír Procházka, ředitel Činoherního klubu, a Josef Herman, kritik a teatrolog. Ve svém vystoupení zdůraznili odborný charakter, bodový systém a dvoukolovou metodu výběrových řízení. Na závěr prvního bloku programu zrekapituloval Stanislav Doubrava, člen výboru Asociace profesionálních divadel a ředitel Naivního divadla Liberec, vývoj Financování divadel po roce 1989 na úrovni regionů a provedl inventuru současného stavu. Základním tématem diskuse k první části semináře byla konstatace neuralgického místa financování našeho divadelního systému, kterým je nedostatečná kooperace státu, krajů a měst.

Druhou část semináře zahajovala Hana Maříková, doktorandka Katedry kulturologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy představením projektu Vytvoření a ověření mechanismu evaluace nabídky veřejných kulturních služeb, na kterém katedra spolupracuje s ministerstvem kultury a který je součástí plánu implementace Státní kulturní politiky na léta 2009 až 2014. Ve své přípravné práce dospěli řešitelé projektu ke zjištění, že se metody evaluace v oblasti kultury ve městech a obcích vyskytují značně sporadicky. Velice inspirativní bylo vystoupení Blanky Chládkové, proděkanky Divadelní fakulty JAMU s názvem Měření výkonnosti repertoárového divadla. Příspěvek byl shrnutím doktorské práce Jany Bejvlové, která se zaměřila na modifikaci moderních metod evaluačních procesů a na specifičnost hodnocení uměleckých institucí.

Závěr semináře patřil tématu Audity pražských divadel. Zuzana Navrátilová, vedoucí Oddělení kultury Magistrátu hl. m. Prahy, prezentovala účel zadání personálních, právních a ekonomických auditů, jímž je vytvoření předpokladu transformace divadel – příspěvkových organizací. Boris Halata prezentoval za firmu KPMG (mezinárodní poradenská společnost, která na pražské audity vyhrála výběrové řízení) metodiku a rozsah auditů, jejichž účelem bylo získat parametrické konotace v čistě ekonomické sféře. Téma uzavřelo vystoupení Doubravky Svobodové, ředitelky Divadla na zábradlí, a Daniely Šálkové, ředitelky Divadla v Dlouhé, které reflektovaly průběh auditů z pozice analyzovaných subjektů. Jako základní problém uvedly, že pro požadovaná ekonomická data (např. mezd a dalších nákladů) scházela jasná specifikace, čímž byla, podle jejich názoru, oslabena srovnatelnost údajů a fakt, že standardizovaný personální audit nelze jednoduše aplikovat na umělecký soubor, pokud se zkoumá jen náhodně vybraný měsíc atd. Divadla verifikovala výsledky jen částečně a se závěry dosud nebyla seznámena.

Audity proběhly u sedmi příjemců grantů, u devíti příspěvkových organizací – divadel a Symfonického orchestru FOK a dále také v Dejvickém divadle a v občanském sdružení Motus. Zdá se, že cílem auditů je zodpovědět špatně položenou otázku: Proč jsou příspěvkové organizace dražší než příjemci grantů? Závěry diskuse byly jednoznačné: kritika problémů s financováním divadel (a jeho zdroji) mimo Prahu a zjištění, že hodnocení divadel musí být komplexní. Audity bez evaluačních metod, které jsou schopny verifikovat uměleckou hodnotu, nedávají skutečný obraz kvality, potřebnosti a funkčnosti zkoumaných subjektů.

S obsáhlejší zprávou o semináři (včetně některých prezentací) je možné se seznámit v Edici Box na webových stránkách www.divadlo.cz/box/.


Výstava Prolomit prostor připomíná vizuálně nejatraktivnější inscenace posledních let

 „(…) I racek, konec konců, je bílý s černými znaky. I břízy. I sny bývají černobílé,“ přibližoval čtenářům před lety divadelní kritik Milan Lukeš inscenaci Čechovova Racka v režii Petra Lébla v pražském Divadle Na zábradlí. Po patnácti letech toto nezapomenutelné představení, jež ovlivnilo generaci diváků i divadelních tvůrců, ožívá společně s dalšími deseti projekty na výstavě PROLOMIT PROSTOR. Právě Racek, kde – slovy jiné kritičky, Evy Stehlíkové – „vše od kliky u dveří až k lžičce nese pečeť jedné ruky, jednoho názoru“, vystihuje dokonale základní kritérium kurátorek výstavy: výsadní vizuální pojetí, překročení či prolomení divadelního prostoru… Nejinak tomu bylo u Pitínského a Tobiášovy Sestry Úzkosti, Morávkových a Chocholouškových Akvabel nebo představení Perzekuce.cz, jehož tvůrčí tým vedený režisérem Miroslavem Bambuškem stál na počátku řady unikátních site-specific projektů v syrovém industriálním prostředí.

Prolomit prostor je prvním oficiálním výstavním projektem v Galerii Národní technické knihovny v Praze-Dejvicích – budově, která byla i díky své ojedinělé práci s prostorem zaslouženě vyhlášena letošní Stavbou roku. Cenami v mnoha kategoriích jsou ověnčeny i další divadelní projekty, které se v rámci výstavy představují: Sclavi/Emigrantova Píseň studia Farma v jeskyni, Kráska a zvíře, již pro Národní divadlo v Praze připravili bratři Formanovi, nebo Nickname režisérské dvojice SKUTR. Samostatná sekce je pak věnována Divadlu Komedie, zejména pak jevištní podobě textu Wernera Schwaba Nadváha, nedůležité: Neforemnost. Stejně jako další přítomné projekty je přiblíží interaktivní instalace, fotografie, audio a videoprojekce i scénografické fragmenty.

„Zájem o scénografii každoročně roste. Bylo by ale chybou spojovat tento obor výhradně s divadlem, protože jde obecně o práci s prostorem,“ vysvětluje Denisa Šťastná, spolu s Marií Zdeňkovou kurátorka výstavy. „Tvůrčí přístup k prostoru je vlastní rovněž architektům – i proto padla volba na Národní technickou knihovnu, která získala značný kredit ještě před svým otevřením veřejnosti. Ostatně sama galerie je jedním z nosných prvků výstavy, kdy každá instalace nabízí velký prostor pro návštěvníkovu fantazii i vzpomínky.“ Autorem instalačního a architektonického konceptu výstavy je scénograf Petr B. Novák. Na výstavě dále spolupracoval Stanley „Robotman“ Povoda, který je autorem interaktivních prvků v instalacích, či grafické duo Adéla Svobodová - Pauline Kerleroux, jež jí vtiskly výraznou vizuální podobu.

Výstava je přístupná až do 14. listopadu, od pondělí do soboty od 10 do 18 hodin.
Podrobné informace jsou k dispozici na www.divadlo.cz/prolomitprostor.


Výjimečný architektonický počin – nezapomenutelné divadelní inscenace

O tento vztah se opírá výstavní projekt Prolomit prostor v Galerii nedávno otevřené Národní technické knihovny. Každý z jedenácti projektů prezentovaných v podmanivém prostředí dvouetážové nové galerie se trochu jinak zapsal do historie českého divadla a scénografie v posledních 15 letech. Jejich tvůrci rušili konvenční pojetí inscenační praxe a pokusili se překlenout tradiční pasivní divácké vnímání. „Vybrali takové inscenace, které překročily hranice divadla, aniž by opustily jeho podstatu,“ přibližuje kurátorka Marie Zdeňková.

Své zastoupení na výstavě Prolomit prostor má díky bohaté fotodokumentaci, črty i objekty Národní divadlo s pohádkovou operou Kráska a zvíře z roku 2003. Přizvání bratří Formanů a jejich týmu do Zlaté kapličky tehdejším ředitelem Danielem Dvořákem bylo chápáno jako experimentální počin. To, že se jednalo o krok správným směrem, potvrdil obrovský zájem ze strany diváků stejně jako prestižní Cena Alfréda Radoka za scénografii. Návštěvníci si mohou prohlédnout bohatou kolekci fotografií Ireny Vodákové z příprav projektu na statku nedaleko Berouna.

Nejdále do minulosti sáhli organizátoři v případě inscenace Racek z roku 1994. „Fenomén“ Petr Lébl, režisér a v tomto případě také autor scény, si za svůj výkon vysloužil nejen vášnivé ohlasy ze strany kritiky, ale odnesl si hlavní Cenu Alfréda Radoka. Výjimečná inscenace vystavěná mimo jiné na pečlivé barevné stylizaci je představena prostřednictvím zhruba dvacítky snímků – jak jinak než černobílých.  Sestra Úzkost uvedená o rok později v Dejvickém divadle ve scénografii Egona Tobiáše a s kostýmy Zuzany Štefunkové Radokovo prestižní ocenění obdržela také. Právě scénické a kostýmní návrhy, které byly následně k vidění při reprízách v Divadle v Dlouhé, jsou hlavními prvky expozice. Stejně jako výrazná hudební stopa z dílny mj. Ervína Schulhoffa či Vratislava Šrámka. Součástí výstavy jsou také velkoformátové fotografie z inscenace vlastní hry Egona Tobiáše Jaurés. Výtvarnou stránku pro Činoherní studio v Ústí nad Labem v roce 1997 navrhl nejvýraznější talent slovenské scénografie, již zesnulý Aleš Votava.

Prolomení mezí do světa virtuální imaginace provází komorní multimediální inscenaci Nickname. Ve své době jedné z tematicky i technologicky nejaktuálnějších inscenací na českých jevištích z dílny týmu SKUTR se dostává i odpovídající interaktivní prezentace. Za hranice paměti a svědomí nahlíží projekt Perzekuce.cz tvořený mimo jiné třemi autorskými inscenacemi Miroslava Bambuška realizovaný v prostorách bývalé slévárny hliníku v Holešovicích. Samo o sobě drsné a obnažující téma naprosto dokonale umocněné atmosférou polorozpadlých prostor alespoň částečně zprostředkovává originální dynamická instalace (ručně ovládaný posuvný pás) kombinující fotografie s netradičními objekty.

Nejen hranice zeměpisné překročil projekt Sclavi/Emigrantova Píseň mezinárodního divadelního studia Farma v jeskyni. Provedení prestižními cenami ověnčené inscenace si mohou návštěvníci připomenout mimo jiné prostřednictvím fotografií z inscenace a z výprav týmu za sběrem materiálu na východní Slovensko, včetně kopií autentických dopisů, jež tým kolem Viliama Dočolomanského k projektu inspirovaly. Křehkou romantiku chladného prostředí vykachlíčkovaných bazénů vytvořil pro inscenaci Akvabely režiséra Vladimíra Morávka scénograf Martin Chocholoušek. Jeho scénografii v Národní technické knihovně reprezentuje „vodní“ expozice s fotografiemi, scénickými návrhy a tematickou skulpturou.

Genderové projekty zastupuje inscenace Česká pornografie režisérky Viktorie Čermákové se dvěma nepřehlédnutelnými pohyblivými loutkami Andrey Králové v kostýmech. Další z interaktivních expozic věrně kopíruje motivy úspěšné inscenace na pomezí divadla a konceptuálního umění - Neúplný sen podle textu Fernanda Pessoy, v níž se v naturální poloze v režii Jana Nebeského zaskvěl David Prachař (v prostoru NoD/Roxy se znovu hraje 25. 11.). Základním scénografickým materiálem a principem je v tomto případě hercem „zpracovávaná“ rašelina. Specifický fenomén  Divadla Komedie s jeho vyhraněnou apelativní dramaturgií objasní ve speciální kóji fragmenty inscenace hry Wernera Schwaba Nadváha, nedůležité: Neforemnost v režii Dušana D. Pařízka. Ve druhé kóji je pak promítána obrazová férie o vazbách mezi aktéry Komedie, divadlem a civilním životem.

Termín výstavy:  14. 10. – 14. 11. 2009

Pořádá: Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků (ČOSDAT o.s.) ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem a Národní technickou knihovnou
Za podpory: Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy


Fotograf Jaroslav Krejčí se dočkal rozsáhlé výstavy

„Nefotografujte, co na jevišti vidíte – fotografujte, co o tom víte,“ radil fotograf, pedagog a grafik Jaroslav Krejčí studentům. A tímto svým přístupem ovlivnil řadu svých následovníků. Nemuseli kopírovat jeho techniku zvětšování snímků „přes papír“, aby fotografie ztratily ostrost a zavádějící popisnost; naučili se jinak přemýšlet o divadle i významu média fotografie pro samotné režiséry a herce. Výstava, věnovaná Jaroslavu Krejčímu, jednomu z nejvýznamnějších tuzemských divadelních fotografů, bude jen do 8. listopadu k vidění v galerii Novoměstské radnice v Praze. Kromě známých fotografií z inscenací Jana Grossmana, Alfreda Radoka nebo Evalda Schorma či portrétů Bohuslava Reynka a Jana Zrzavého jsou vystaveny i Krejčího malířské a typografické práce. Jeho nezapomenutelnou osobnost pak přibližuje i projekce dvou dokumentárních filmů. Výstava se koná u příležitosti letošního výročí nedožitých 80. narozenin Jaroslava Krejčího (1929-2006).

„Jaroslav Krejčí je veřejnosti znám především jako divadelní fotograf. Návštěvníkům však představujeme jeho všestranný talent a výtvarné cítění v celé šíři,“ vysvětluje známá fotografka a spoluautorka výstavy Irena Vodáková. „Koncepci této životní výstavy vytvořil Jaroslav Krejčí sám – je jen škoda, že už ji nemohl sám uvést svým nezaměnitelným způsobem a humorem. I proto se ukazuje hodnota výpravné publikace Divadelní jarmara Alfréda Radoka a Jana Grossmana, která vyšla u příležitosti Pražského Quadriannale v roce 2003 a kterou ještě stihl Krejčí připravit.“

Výstavu „Jaroslav Krejčí – fotografie, kresby, malby, grafika, plakáty, knihy“ zorganizovala společnost Spinel Prague Production ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem. Ukázku jeho fotografií mohou zájemci zhlédnout i na stránkách Theatre Heritage v sekci Divadelní fotografie: http://www.theatre-heritage.cz/cs/gallery/37

Jaroslav Krejčí patří k nejvýraznějším osobnostem divadelní fotografie. Do té doby více méně statické pojetí obrazové informace o divadelním představení doplnil o svébytný výtvarný zážitek – někteří hovoří dokonce o metafyzické nadstavbě. Jeho fotografie jsou tak nejen významným dokumentem doby, ale mnohé z nich jsou zároveň samostatnými obrazy, které pomáhaly hercům, scénografům i legendárním režisérům reflektovat své vlastní dílo; konfrontovaly je s jejich představami a pokusy.

Na fotografiích, z nichž mnohé jsou k vidění i na Novoměstské radnici, zvěčnil takové osobnosti, jakými byla například Dana Medřická, Ladislav Pešek, Josef Kemr, Jan Libíček, japonský tanečník a choreograf Min Tanaka nebo Miroslav Macháček. Přehlídka umožňuje návštěvníkům nahlédnout také do výjimečných souborů o Janu Zrzavém, Bohuslavu Reynkovi, Jaroslavu Seifertovi, Václavu Havlovi a dalších person českého kulturního a společenského života.

Jaroslav Krejčí se narodil ve Znojmě v roce 1929, ale celý život žil a pracoval v Praze. Zprvu se věnoval grafice, ale již v polovině šedesátých let začal fotografovat divadlo. V jeho tvorbě se tyto dvě samostatné disciplíny – divadlo a fotografie – vzájemně obohacují. Jeho fotografie nesou čitelný rukopis svého autora a jsou nesnadno zaměnitelné. „Svým vytříbeným smyslem pro kompozici zbavoval zachycený obraz popisnosti a všeho zbytečného. K tomu mu dopomohl i jeho charakteristický způsob vyvolávání jak negativů, tak pozitivů v temné komoře,“ objasňuje fotograf Viktor Kronbauer, Krejčího blízký přítel a další z autorů výstavy.

Vždy mu šlo také o to, aby fotografie měla své tajemství, příběh, obsah a napětí. O jeho nadání a schopnostech svědčí ocenění, která získal na soutěži Triennale divadelní fotografie v Novém Sadu (1977-zlatá, 1980-zlatá, 1983-stříbrná a1989-stříbrná), a četné výstavy ať už u nás či v zahraničí. Od roku 1975 do roku 1995 vyučoval na pražské FAMU divadelní fotografii a grafickou úpravu a za dobu svého dvacetiletého působení ovlivnil svým výtvarným cítěním stovky studentů.

Za fotografický odkaz Jaroslava Krejčího platí vedle dalších pěti knižních titulů zmíněná monumentální kniha Divadelní jarmara Alfréda Radoka a Jana Grossmana, která vyšla péčí Divadelního ústavu v Praze roku 2003. Vybrána byla z toho, co přečkalo povodeň, která v srpnu 2002 vyplavila Krejčího známý a hojně navštěvovaný ateliér na pražské Kampě, včetně bohatého archivu autora. Jaroslav Krejčí zemřel 5. února 2006 v Praze.

„Protože Jaroslav Krejčí patří bezesporu mezi významné osobnosti, které přispěly svým dílem české kultuře a jejichž odkaz je stále živý, rádi bychom tuto výstavu představili v budoucnosti v dalších nejen českých galeriích,“ dodává Radka Kadlecová ze společnosti Spinel Prague Production, která je organizátorem výstavy.

Termín výstavy:  22. 10. – 8. 11. 2009

Pořádá: Spinel Prague Production ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem
Za podpory: Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy


České divadlo na Pražském Quadriennale přiblíží společný projekt divadelní dramaturgyně a scénografky

Společný kurátorský projekt divadelní dramaturgyně Marty Ljubkové a scénografky Andrey Králové bude Českou republiku reprezentovat v hlavní části Pražského Quadriennale 2011, v Sekci zemí a regionů. Rozhodla o tom minulý týden sedmičlenná výběrová komise, která ocenila mimo jiné i to, že návrh nejvíce odpovídá cílům 12. ročníku Pražského Quadriennale (PQ). Komise vybrala rovněž projekt pro českou expozici v Architektonické sekci. Zde uspěl se svým návrhem Universal – Future – Object zkušený divadelní producent a umělecký ředitel festivalu 4+4 dny v pohybu Pavel Štorek, který se v projektu věnuje využití původně industriálních prostorů pro kulturní aktivity.

Autorky vítězného projektu pro Sekci zemí a regionů – Marta Ljubková a Andrea Králová - v konkurenci celkem osmi přijatých návrhů nabídly koncepci postihující progresivní tendence v českém divadle na počátku 21. století. Jak samy tvůrkyně upozorňují, nejde o průřez veškerou domácí scénografií. Snažily se spíše postihnout nosné tendence, jakými jsou pestrost přístupu tvůrců, technologická i technická progrese, mnohem těsnější spojení scénografie s dalšími divadelními složkami či proměnlivost známá namátkou ze stále oblíbenějšího formátu performance. 

„Projekt představuje výrazný kurátorský koncept, který reflektuje důležitý aspekt současného českého divadla zdůrazňující zážitkovost, angažovanost a sebereflexi. Nejlépe a komplexně zpracovává různé aktuální trendy, tendence a postoje i výrazné umělecké osobnosti či uskupení, které tyto proudy reprezentují,“ zdůvodnila své rozhodnutí porota, v níž kromě zástupců Ministerstva kultury ČR zasedli dále například ředitel VŠUP Pavel Liška nebo umělecký šéf opery Národního divadla Jiří Heřman.

Vítězný návrh Marty Ljubkové a Andrey Králové obsáhl šest nosných principů současného divadla: Světlo a zvuk jako prostor, Everybody goes to továrna, Postmoderna a interpretační přístup ke klasice, Nebát se mluvit, Divadlo jako instalace a Scéna v pohybu. Nepůjde navíc o statickou instalaci, ale počítá se s aktivním zapojením prezentovaných umělců. „Úkolem tvůrců nebude prostor jen ´zabydlit´ svým výtvarným rukopisem, ale v domluveném čase ho i rozpohybovat, vytvořit v něm performance a tak oživit svou prezentaci,“ vysvětlují autorky projektu Andrea Králová a Marta Ljubková.
Podrobnější informace včetně umělecké koncepce, statutu a archivu jednotlivých ročníků Pražského Quadriennale od roku 1967 jsou k dispozici na www.pq.cz.

Vítěz v Architektonické sekci, Pavel Štorek podle poroty zvolil aktuální téma, které klade odpovědi na základní otázku Architektonické sekce PQ 2011 „Co je prostor pro současné divadlo?“. Štorkova kurátorská koncepce zpracovává téma využití původně industriálních prostorů pro umělecké a kulturní projekty komplexním způsobem, který může být inspirující i pro ne-architektonické obory a veřejnost a dokonce i pro budoucí využití těchto prostorů. „Vysoká obsahová úroveň projektu je navíc doplněna zajímavým návrhem výstavní realizace, která zahrnuje interakci diváků,“ ocenila komise.

Žádného vítěze naopak nemá Studentská sekce. Výběrová komise se po posouzení přihlášených projektů jednomyslně shodla odložit rozhodnutí a doporučila organizátorům PQ, aby oslovili vytipované kurátory, kteří vypracují návrh projektu zahrnující interdisciplinární přístup a umožňující účast studentů z více uměleckých škol.

Pražské Quadriennale, které se v roce 2007 mohlo pochlubit téměř 30.000 návštěvníky a 5.000 divadelními profesionály a studenty, chce opět co nejširší veřejnosti přiblížit aktuální práci divadelních výtvarníků z celého světa. Organizátoři připravují stejně jako pro minulý ročník – vedle ryze odborné náplně – množství programových bodů určených širokému publiku. „Pro nadcházející ročník chceme více zahrnout širokou škálu výtvarných oborů a žánrů spojených se scénickou akci a sledovat aktuální trendy v performance,“ vysvětluje Sodja Lotker, umělecká ředitelka PQ. Proto také došlo ke změně názvu celé akce na Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru (Prague Quadrennial of Performance Design and Space) a k rozšíření mezinárodního týmu kurátorů, komisařů a odborníků pro jednotlivé sekce a projekty. Generálním komisařem PQ 2011 byl jmenován slovenský scénograf Boris Kudlička.

Nejrozsáhlejší z programových částí bude tradičně Sekce zemí a regionů, kurátorské koncepce jednotlivých národních expozic by měly prezentovat všechny scénografické obory: scénu, kostým, světelný i zvukový design atd., a vazby mezi nimi. Stejně jako v předchozích letech bude velký prostor věnován studentům uměleckých škol v tzv. Studentské sekci, jejíž součástí bude kromě expozic škol z jednotlivých zemí také Scenofest – vzdělávací projekt, který budou opět tvořit zejména workshopy a představení. Otázkou „Co je dnešní prostor pro divadlo?“ se bude zabývat Architektonická sekce, která se zaměří na různost divadelního prostoru ve 21. století – od divadelní budovy do site specific a také na posílení dialogu mezi divadelní architekturou, scénografií a současným divadlem.

Tři výstavní soutěžní sekce Pražského Quadriennale, v nichž mohou vystavující země a umělci získat hlavní cenu Zlatou trigu a další ocenění, doplní různé programy, které osloví nejširší mezinárodní publikum: nový kostýmní projekt Extrémní materiály, bude zopakován úspěšný program v ulicích centra Prahy a nebude chybět ani program pro děti pod hlavičkou PQ dětem.


Pražské Quadriennale se odehraje na novém místě – ve Veletržním paláci

Termín a místo – dva základní parametry již znají pořadatelé největší mezinárodní přehlídky věnované scénografii a divadelní architektuře Pražské Quadriennale (PQ). V roce 2011, kdy se uskuteční 12. ročník PQ, obsadí tato jedinečná akce od 16. do 26. června Veletržní palác - budovu Národní galerie. Tedy objekt pár stovek metrů od dosavadního tradičního místa, Průmyslového paláce na Výstavišti. Funkcionalistická budova Veletržního paláce se v roce 2011 stane hlavním centrem Pražského Quadriennale a bude hostit dvě hlavní sekce PQ, a to Sekci zemí a regionů a Studentskou sekci. Vedle expozic rozmístěných v několika patrech se zde odehraje řada přednášek a dalších doprovodných programů. Umělci však zamíří i do centra Prahy, kde se uskuteční řada představení, výstav či performancí přímo v ulicích města, na piazzetě Národního divadla či v budově Divadelní akademie múzických umění.

„Pro Pražské Quadriennale, které se v roce 2007 mohlo pochlubit téměř třiceti tisíci návštěvníky a pěti tisícovkami divadelních profesionálů a studentů, jsme intenzivně hledali nový prostor. Chtěli jsme, aby nejen poskytl dostatečné zázemí všem účastníkům a návštěvníkům, ale přinesl i řadů nových impulsů pro PQ samotné. Propojení s Národní galerií nabízí nové kontexty pro Pražské Quadriennale, jež prezentuje scénografií jako disciplínu mezi výtvarným uměním a divadlem i dalšími obory,“ dodává umělecká ředitelka PQ Sodja Lotker. 

Cílem Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru je přiblížit aktuální práci divadelních výtvarníků, designérů a architektů z celého světa co nejširší veřejnosti. Organizátoři připravují stejně jako pro minulý ročník – vedle ryze odborné náplně – množství programových bodů určených laickému i odbornému (a samozřejmě také dětskému) publiku. V tuto chvíli se k účasti na Pražském Quadriennale přihlásilo na 56 zemí z různých kontinentů. Nechybí tradiční účastníci PQ jako USA, Německo, Norsko, ale jsou přihlášeny i státy jako Indie či Kazachstán. Podrobnější informace jsou k dispozici na www.pq.cz.

Přípravy Pražského Quadriennale jsou již nyní v plném proudu. Nejintenzivněji se však pracuje na novém projektu PQ tzv. Intersekci. Jde o speciální mezinárodní projekt obsahující workshopy, symposia a v neposlední řadě samotnou uměleckou akci. V případě Intersekce půjde v historii PQ o nejrozsáhlejší propojení rozličných oborů a žánrů současného umění, jež pracují se scénickou akcí, jako divadlo, tanec, instalace, video art, performance, body art, móda, nová média, architektura, site-specific… Výsledkem několikaletého úsilí bude instalace/inscenace v centru Prahy tvořená třemi desítkami boxů – prostor, kde se budou odehrávat celodenní divadelní představení nebo kde se návštěvník setká s instalacemi či videoartem. Význam projektu potvrzuje nejen zapojení dalších osmi významných evropských institucí, ale také udělení grantu Culture Evropské unie, kde uspěl mezi 296 přihlášenými projekty z celé Evropy. První části projektu  - mezinárodní teoretická sympozia - se uskuteční již na podzim letošního roku, a to v Amsterdamu a Curychu.
 
Nejrozsáhlejší z programových částí PQ tradičně zůstává Sekce zemí a regionů, kurátorské koncepce jednotlivých národních expozic by měly prezentovat všechny scénografické obory: scénu, kostým, světelný i zvukový design atd., a vazby mezi nimi. Českou republiku bude reprezentovat projekt divadelní dramaturgyně Marty Ljubkové a scénografky Andrey Králové. Stejně jako v předchozích letech bude velký prostor věnován studentům uměleckých škol v tzv. Studentské sekci, jejíž součástí bude kromě expozic škol z jednotlivých zemí znovu  Scenofest – vzdělávací projekt, který budou tvořit zejména workshopy a site-specific představení. Otázkou „Co je dnešní prostor pro divadlo?“ se bude zabývat Architektonická sekce, která se zaměří na různost divadelního prostoru ve 21. století – od divadelní budovy do site specific až do virtuálního prostoru a také na posílení dialogu mezi divadelní architekturou, scénografií a současným divadlem.

Tři výstavní soutěžní sekce Pražského Quadriennale, v nichž mohou vystavující země a umělci získat hlavní cenu Zlatou trigu a další ocenění, doplní různé programy, které osloví nejširší mezinárodní publikum: nový kostýmní projekt Extrémní materiály či projekt prezentující světelný a zvukový design, zopakován bude úspěšný program v ulicích centra Prahy či PQ dětem.
   
Veletržní palác patří mezi nejvýraznější funkcionalistické architektonické skvosty Prahy. Jeho autory jsou Josef Fuchs a Oldřich Tyl. Stavba byla dokončena v roce 1928 a byla tehdy odbornou veřejnosti ceněna pro svou velikost, moderní zpracování i nezvyklé řešení fasády.  Šest podlaží Veletržního paláce sloužilo svému účelu až do roku 1939, poté budova sloužila nejrůznějším účelům, po ničivém požáru v roce 1974 byla na začátku devadesátých let minulého století kompletně zrekonstruována a jsou v ní umístěny umělecké sbírky 20. a 21. století Národní galerie.


Pozvánka na přednášku Teatrologické společnosti

Teatrologická společnost srdečně zve na přednášku doc. PhDr. Jany Pilátové (Katedra výchovné dramatiky DAMU) „‘Obnažený herec‘ za časů nestoudnosti aneb Co s dědictvím Teatru Laboratorium?“, která se koná 26. 11. 2009 od 17 hodin v Malém sále IDU.

 

Informační servis Divadelního ústavu  Ročník XII., listopad 2009. Vychází 10x ročně.
Řídí: Ondřej Svoboda  Redakce: Alena Hrádková (editor, Zprávy IU-DÚ), Lucie Čepcová (Premiéry),
Radka Petrmichlová (Festivaly). Vydává Institut umění – Divadelní ústav  Celetná 17, 110 00 Praha 1
Tel.: 224 809 180  Fax: 224 809 200  E-mail: redakce@divadlo.cz  Internet: http://www.divadlo.cz/infoservis


vloženo: 5.11.2009
(cached, 24.6.2017 19:13:38)
Autor: redakce
 
Rubrika: Infoservis
 
Počet zobrazení článku: 1948

 
Související články

Formát pro tisk Formát pro tisk Zaslat emailem Zaslat emailem Nový komentář Nový komentář
 
Zatím žádné komentáře
 
Copyright © Divadelní ústav, REBEX ČR s.r.o. a ČTK
Použit redakční systém Nemesis, Copyright © Altair Software Production, 1999-2000
 

 
Další projekty



Partneři

Developed by REBEX